"Nejsem obyčejný zvhrlík, jsem SUPER zvrhlík!" - Ero-sennin, Jiraya-sensei

pondělí 22. prosince 2014

Pár věcí co o mně možná nevíte

Objevili se tu komentáře, žádající o informace o mně, zklamu vás, fotky nebudou... Zatím prostě nechci ukazovat svůj obličej, protože, řekněme si to upřímně, vzhled jsou předsudky i předpoklady a já nechci abyste si o mně udělali názor takhle, ne, že by moje povídky byli o něco lepší materiál...
Takže jdeme na to, pár věcí o mně, co jste možná nevěděli:

Jsem introvert, řekla bych, že mám občas až společenskou fóbii
 Introvert by Whatever-Lu
Mám přátele, ale nikomu nedokážu nikdy říct všechno, mám pocit, že mě nikdo nedokáže přijmout takovou jaká jsem
Obdivuju svýho tátu, za to jakou práci dělá, ale přesto mě věčně irituje svýma hloupýma vtípkama
Moje oblíbené barvy jsou zelená a červená
Jsem závislá na černém čaji

Často si kladu otázku proč se vůbec musím zabývat takovýma kravinama, když lidi v jiných částech světa umírají hlady a já jim nemůžu pomoct
V hlavě mám milion příběhů, ale když se je pokusím vyjádřit slovy, zešednou
Růžoví sloni jsou nejlepší.... (jo, vím, že tuhle poznámku nikdo nepochopí...)
Seeing Pink elefants update by Villa-Chinchilla 
Nějaké normálnější informace na závěr...
Miluju čtení, přírodu a hudbu
Hrála jsem skoro 10 let na housle
Jsem skautka
Mám dva mladší sourozence
Popravdě nic dalšího už mě nenapadá, jestli vás něco zajímá, tak se zeptejte, máte snad prsty, ne? A komentujte, jd to pro mě dost inspirativní, hodně píšu, ale popravdě, proč to sem dávat, když k tomu nemáte připomínky? Píšu to pro sebe a sem to dávám hlavně kvůli tomu, že doufám v konstruktivní tipy, ten tu zatím nebyl snad žádný...
Jass

úterý 11. listopadu 2014

Nic není takové jaké se zdá být

Omlouvám se za delší odmlku, ale prostě jsem nebyla schopná dotáhnout žádnou povídku do konce, s jejich začátky jsem strašně spokojená, ale... prostě než stihnu něco dokončit dostanu nový nápad a přeskakuju od jednoho k druhému, proto jsem napsala tohle... Pořád nem, jestli se to dá prezentovat jako povídky, ale co... Na motivy tohoto asi vznikne povídka na pokračování i když to nebude úplně stejné a bude tam jen část těch párů a vůbec nevím, jak to skončí... Snad se vám bude líbit :D



Láska je jako kaštan, tvrdila vždycky Tenten. Nic není krásnějšího než čerstvě vyloupnutý kaštan, vlhký ještě z pohodlné skořápky, díky čemuž se krásně leskne. Nejkrásněji v koupeli ze slunečních paprsků. Ve vlnách se na něm vystřídají snad všechny odstíny hnědé oddělené nevyzpytatelnými čárami jen o krapet světlejšími. Postupně ale vysychá a odírá se příliš častým nošením v kapse. A po nějaké době už se na ten zprvu tak krásný, nyní svraštělý matný kaštan nemůžete ani podívat. A tak ho zahodíte.
Po Shinově prvním nesmělém polibku to však už nikdy nezmínila.
*
Ino vždycky věřila, že jednou najde toho pravého, který ji bude milovat stejně jako ona jeho. Nad každou marnou platonickou láskou proto vždy jen mávla rukou, její srdce vyšlo nezraněné. Mezi tolika lidmi na světě přece musí existovat alespoň jeden jediný a ona ho potká. Věděla to. Nikdy jí ale nenapadlo, že by to mohl být její nepřítel. A proto, když stála proti nezvykle tichému Sabaku no Kankurovi se roboticky otočila a se zamženým zrakem a zlomeným srdcem odešla.
Nemohla vědět, že muž s ostrým jazykem, kterého políbila dřív, než jí řekl své jméno, bojoval ve válce na opačné straně. Dala mu všechno a všechno dostala. Posledním vzájemným darem byla pravda.
*
Sakura milovala Sasukeho stejně jistě, jako Barbie miluje Kena. Víte, že ať se stane cokoli, skončí spolu. Aspoň to si myslela. Schovávala si pro něj první polibek i panenství a každý rok mu poslala valentýnku. Věřila ve svého prince na bílém koni, jako každá naivní školačka. Ale Sakura už nebyla malá holčička, šla do války. Nejdříve ztrácela chakru, pak krev a nakonec panenství. Zbrkle se vrhla proti Kimimarovi, až pozdě jí došlo, že na něj její techniky neplatí. Její drtivý úder si nedokázal poradit s jeho pevnými kostmi. Nechal ji ležet v hromadě kostí se zkrvavenými stehny. Proč jí nechal život, i první polibek nepochopila. Neměla sílu, jen ležela, bez snahy cokoli zakrýt. K čemu? Doufala, že pro jednou se její lékařská intuice mílí, neměla dostatek chakry, aby sobě zabila Kimimarovo semeno.
Rock Lee se marně pokoušel poskládat její rozpadlé nitro.
*
Hanabi nikdy nebyla romantička, a tak když jí otec oznámil úmysl provdat ji za Sabaku no Gaaru neprotestovala. Ostatně, kdo by odmítl takovou partiii. Teprve, když Gaaru uviděla stát před oltářem, jí došlo, že je možná součástí toho nejpřeslazenějšího klišé, krásný a tajemný princ stál přímo před oltářem. Stoprocentně jistá si byla, když mu po půl roce, s levandulovýma očima zarytýma do země, řekla, že ho miluje. Něžně jí obemkl bradu štíhlými studenými prsty a políbil ji jako nikdy.
Teprve tehdy se skutečně milovali.
*
Neji umíral a Karin byla jen jedna z přihlížejícího davu. Nemohla mu pomoct, zranění bylo příliš vážné, život vytékající proudem pod Hinatinou dlaní. Vždycky si myslela, že miluje Sasukeho, ale když se tak dívala do skelnatějících levandulových očí ztrácela svoji jistotu. Co byla láska? Nikdy se na to sama sebe nezeptala. Její noha udělala ztěžka první krok, pak už to šlo snadno, klekla si k plačící Hinatě a sevřela Nejiho druhou ulepenou ruku, pot a bahno. Upřel na ní mdlý překvapený pohled, ale pak namáhavě vytvořil unavený úsměv. Karin se rozhodla. Zemřela pro něj. Ani nevěděla proč.
*
Isaribi nikdy nevěřila, že by jí, kvůli jejímu postižení, jak tomu říkala, mohl někdo chtít. Ani skvělé léčitelce Tsunade se nepodařilo, její „vylepšenou“ genetiku změnit. Když Kiba prohlásil, že má ryby rád, zrudla do odstínu hodného Hinaty a nevěřícně na něj vykulila oči. Štěkavě se smál a políbil ji na strnulou tvář. Trvalo dlouho, než mu uvěřila, že psi mají prostě ryby rádi. Kiba jí to rád a s nasazením znovu a znovu dokazoval.
*
Přesto, že Shiho patřila, k nejlepším mozkům Konohy, nikdy ji nenapadlo, že je jednou ze Shikamarových figurek. Všechno docvaklo na své místo, až když oba prohráli, oba ztratili to, co nikdy neměli. Shiho jeho a Shikamaru Temari. Shiho nebyla královna a Shikamaru nebyl král. Vrátil se k ní pro útěchu, ale ona stejně věděla, že s ní není. Jeho mysl už se nevznášela u oblaků, tentokrát ležel v horkém písku Suny. Shiho opravdu nesnášela shogi a písek…
*
Temari vyrostla s dvěma bratry, přítele na vrch už opravdu nepotřebuje, děkuji pěkně, říkala nahlas. Potichu však přemýšlela o snědé pleti rusovlasé Karui.
*
Ebisu si opravdu myslel, že je Deidara žena… 
Jass

sobota 23. srpna 2014

Vykecávačka

Takový ty kecy - omlouvám se, jsem nemožná, budu se snažit přispívat víc - přeskočíme, je to sice pravda, ale řeknu to asi takhle. I když se to možná nezdá, tak ta holka co sedí za počítačem žije i skutečný život. Ne, že by ráda propadla obrazovkou do náruče - Kankura, Sasukeho, Gaary,  nekonečný seznam jmen. Ale řekněme, že realita ji nepěkně dohonila a ona má teď starostí nad hlavu. Řeknu to takhle, v pondělí mi držte palce, protože pokud všechno dopadne, mohl by být poslední týden prázdnin plodnější.
Mám spoustu rozepsaných věcí, to se mi snad ještě nestalo, jedno je větší prasárna než druhá, ale vlastně jsou to dost unikátní prasárny. Mám rozepsaný "Strach z doteků", který se bohužel tak nějak zasekl... ale je tam Kankuro, konečně jsem se odvážila psát Kankura... a odehrává se to na střední, což jak asi víte je pro mě dost neobvyklí. Pak je tu ta zpráchnivělá "new adultka" ze které už jsem měla pěkný kus těch "nudných" pasáží napsaných, ale kus se mi zas smazal, což mě pochopitelně namíchlo, každopádně se na tom pracuje. Každopádně je to SasuHina a řekla bych, že i docela vtipný, i když a Stříbrnou hru od miraelli to nemá, to si fakt přečtěte!!! Pak je tu náš slavnej stejně starej crossing over, kterej je spíš trapnej, než vtipnej, ale to na člověka musí přijít ta správná nálada, když máte přemejšlet jako Ron s Kankurem a zároveň jako Ginny s Gaarou a pak jako McGonagallová a... pffff Ale už se těším až to bude, to bude trhák! určitě :D Pak píšu jedno NejiHina, ale zatím mám prostě jen jednu scénu a nemůžu pochopit ten děj okolo, prostě... na to budu muset ještě přijít... A pak píšu jedno ItaSaku, ale ještě pořád mám dojem, že tam ty postavy nesedí, Itachi se tam hodí, ale místo Sakury by se hodila spíš Hinata, ale... Ta je Sasana, takže... áááá velké dilema, ale nebojte to taky nějak dopadne.... Jo a pak mám rozepsanou jednu naprostou SasuHina kravinu, vůbec nevím, jestli to uveřejním, prostě jsem je tak trochu pobožštila - jako by si už tak o sobě Sasuke moc nemyslel... A včera jsem začala psát jednu o Fugakovi a Mikoto, ale ta je ještě v plenkách, zatím mám jen náčrt v bloku, ale není to tak špatný nápad. Potom mám ještě jeden nápad s Temari, Kankurem a Gaarou - zatím to má pracovní název "Bratříček" a konečně je to nějaká neromantická a nesexuální povídka - po dlouhé době....
Pak taky můj mozek začal pracovat na něčem úplně novém, nevím, odkud to přišlo, ale začala jsem kreslit, postavy ze své hlavy a postupně se mi začíná objevovat i jejich příběh, asi to bude stát hodně pilování a přepisování, ale chci z toho zkusit sepsat něco smysluplného, ale to asi tady na blogu uveřejňovat nebudu... Každopádně, kdyby měl někdo zájem, můžu mu to zkusit poslat, ale zatím není co, takže, to později...
Další věc je, že zvažuju úpravy některých povídek, například Rozum a Cit je podle mě dějově docela dobrý, ale některé věci se dějí moc rychle atd. Takže v nádsledujícím měsíci s tím počítejte, nebudu úplně měnit děj a asi vždycky i upozorním na úpravu, to jen aby jste nebyli překvapení...
Mám hromady nových obrázků, ale u většiny je asi zbytečné je sem dávat, takže, to bude až úplně další věc... Taky mě trochu mrzí, že tenhle blog neměl být původně jen povídkový, takže s tím zkusím asi taky něco provést - Takže by mě zajímalo, co by vás zajímalo :D Nebudu sem teď tedy úmyslně psát žádné své ideje, ale naivně budu čekat, že něco napíšete vy, jinak počítejte s tím, že se tady dost možná budu snažit o něco co vás vůbec nezajímá.... ach jo.. Fajn, tak pro dnešek končím... :D
Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc.
Jass

pátek 25. července 2014

Černá Holubice (SasuHina)



Někdo si tu přál SasuHina a protože ho mám ráda, rozhodla jsem se něco sesmolit a protože deviantart mě vždycky podpoří procházela jsem obrázky, které jsem si dala mezi oblíbené. Takže to tu máme, povídek mám rozpracovaných nespočet jen je dokončit, takže trpělivost, vím, že jsem teď měla dlouhou pauzu a pokusím, se toho přidat co nejvíc než odjedu na tábor, bohužel ke své smůle nemám tak úplně volno, takže neslibuju zázraky.

Orochimaru je tvrdý pán. „Získej si důvěru dědičky rodu Hyuuga, sveď ji, pošpiň ji a pak ji přiveď sem ke mně. S její pomocí se dostanu Hiashimu pod kůži. Se sílou Hyuugů dokážu mnohé.“
Jeho slova mi stále znějí v hlavě. Do teď vidím jeho šílený úsměv, vím, co ti chce udělat, princezno. Tvoji důvěru už jsem získal, dávno. A teď tě špiním. Sněhově bílá pleť rudne pod mými doteky. Tisknu tě příliš pevně, ale já už nemůžu, nemám tu něhu co ty. Černá holubice pod mými prsty. Slastně přivíráš oči, pootevřené rty, ze kterých vychází mé jméno. Teď svého rozhodnutí nelituješ, ale co za chvíli? Sladká nevinná princezno. Tvoje tiché dojemné steny, jako by ses bála sama sebe, svých reakcí. A já jen znovu vstoupím a ty znovu zasténáš.
Proč jsi předtím řekla ano, princezno? Seděli jsme vedle sebe. Rukou jsem ti pohladil nahou nohu. Moje ruka zůstala na tvém koleni. Pod yukatou. Zeptal jsem se; chceš mě, princezno? Proč jsi neodmítla? Odvedlas mě za ruku do své komnaty. Shodila jsi yukatu a stála přede mnou jen v krátké bílé košilce. Šokovaně jsem stál, jako mramorová socha. Tvoje ruce se mě jemně dotýkaly a já před tebou stál nahý. Chytila jsi mě za ruce, ty tvoje se v mých snadno ztratily. Hedvábí oproti mozolům. Sedla sis na postel přede mně a jemně mě pohladila a znovu. Jen jsem se díval, neschopen pohybu. Tvrdnul jsem a tys mě tam políbila. Copak tohle se učí princezny? Vzalas mě do svých horkých úst a já tě chvíli nechal. Proč se tak snažíš? Strčil jsem tě do prsou. Spadla jsi na postel a roztáhla jsi nohy. Proč jsi vůbec neváhala, princezno? Proč ses nelekla? Proč si neutekla? Proč tvoje laní oči nezalili slzy?
Nechalas mě si na tebe lehnout. Rozvázat ti šněrování košile. Odhalit další tvoji část. Líbal jsem tě na tvoji bledou pleť a ona postupně červenala. Rudla. Strhnul jsem z tebe košili a ty jsi pode mnou ležela oblečená jen ve svém ruměnci. Teď už bylo pozdě na to říct dost, princezno. Rukou jsi mě nejistě pohladila po tváři. Tak něžně. Zastavila ses u koutku mých úst a já tě krátce kousl do prstu. Jen ses usmála. Proč se mě nebojíš? A já do tebe poprvé vstoupil. Bez varování. Bez přípravy. Cítil jsem, jak jsem tě protrhl. Pošpinil. A ty jsi mě očišťovala.
Modravé provazce tvých vlasů mi utíkají mezi prsty. Protékají jako voda. Jako krev. Levandulovýma očima se zaklesneš do těch mých. Leknu se toho, co v nich vidím. Ten cit. Ty mě miluješ? Jak by mě mohl někdo milovat? Cítím, jak mi po tváři stéká slza. Než ji stihnu setřít, slíbáš ji svými malými rtíky. Políbíš mě, tak sladce, jemně, opatrně. Hladíš mé rozpraskané rty svými hladkými. Utišuješ. Nebo prosíš. Já na tvou něžnost odpovím hrubým odtržením tvých rtů od sebe. Zajíkneš se, když tě znásilňuju svým jazykem. A přesto zvlhneš ještě víc. Vnořím se hlouběji do tebe. Jazykem ti v krku dusím steny.
Tvoje kůže se propaluje do mojí, cítím každý tvůj dotek. Každý tvůj nádech. Naše těla, která do sebe zapadají. Tvoje ňadra, větší než by na tvůj věk měla být, se vzdouvají proti mně. Tvoje měkkost proti mé tvrdosti. Tvá ňadra s růžovými vrcholky proti mým svalům a šlachám. Pevně ti svírám boky. Třeme se o sebe. Vrcholky ti tvrdnou, jako poupátka. Kdy vykveteš? Sténáš mi do jazyka. Jsi ještě holčička. A já se do tebe pohřbívám.
Působíš tak křehce a já jsem ten, kdo tě rozbíjí. Kdy praskneš? Štíhlé prsty, kterými svíráš má ramena. Jemné ruce princezny. Bledé nohy obtočené kolem mých zad. Jsou tak hubené. Co jíš, princezno? Tiskneš mě do sebe, pečetíš svůj osud. Zaklesnuté kotníky, paty zabořené do mých zad. Co vlastně chceš, princezno, proč tak tlačíš? Proč chceš být znesvěcená? Tvrdě do tebe přirážím. A ty mě koušeš do rtu. Jen se nestyď a zasténej, princezno.
Hořící hedvábí tvého těla. Spaluješ mě, princezno. Hoříš. A já hořím taky. Vůně a chuť tvojí kůže. Jsi pode mnou tak maličká, ale chutnáš jako žena. Kuličky potu se ti koulejí po těle. Odshora dolů, gravitace funguje. Kuličky vonící po santalu. A po tobě. Tvoje vůně mi zahlcuje nos. Ruce i jazyk klouzají po tvém zpoceném těle. Můj penis klouzá ve tvém zvlhlém těle. Vykleneš se, odtrhneš naše rty. Tvůj sten se rozlehne komnatou. Proč mě tak chceš, princezno? Snad mě nemiluješ?
Zvrátíš hlavu dozadu. Ladná křivka tvého krku. Labuť. Sevřeš mě pevněji, cítím půlměsíčky tvých nehtů. Proč mě nechceš pustit, princezno? Vykřikneš. Vidím uvolnění v tvém obličeji. Mír. Tvůj jemný úsměv na rudých rtech. Máš rty jako jahody. Tohle nesmí být láska. A pak už padám. Moje vědomí se točí. Proudím do tebe. Do tvého těsného lůna. Hořícího nitra. Stanu se součástí tebe, ale já se tohle nezasloužím, princezno.
Obejmu tě a přetáhnu přes nás deku. Chci tě zakrýt před světem, princezno. Cítím, jak v mém objetí usínáš. Tvoje mělké vzdechy. Tvé objetí trochu povolí. Teď by měl přijít ten čas, kdy tě unesu. Nesmím tě milovat. Už tvrdě spíš. Proč se usmíváš ze spaní, princezno? Co se ti zdá? Proč tvoje vlasy rozprostřené po polštáři vypadají jako oceán? Proč to musíš být ty a ne nějaká jiná?
Odhrnu měkkou deku. Vstanu z vyhřáté postele. Tvého vřelého objetí. Jen se na tebe dívám. Křehké ptáčátko. Chci tě chránit. Poodejdu a obléknu se. Opatrně tě obleču do yukaty, jsi jako panenka. Zvednu tě do náruče, jen se ke mně přitulíš. Proč jsi tak důvěřivá, princezno? Tím dotykem se mi to všechno vrací, tvoje oči upřené do mých, moje ruka vpletená do tvých vlasů barvy moře. Tohle ti nemůžu udělat. Tohle nepůjde, princezno. Položím tě zpět do postele, pečlivě přikryju dekou. Odejdu, se mnou bys nebyla v bezpečí, Orochimaru si mě najde. Pravděpodobně i zabije. Musím tě opustit a tak odcházím. Ve dveřích se otočím. Proč šmátráš vedle sebe? Proč mě hledáš, princezno? Měla by sis najít prince, ne shinobiho, který je o deset let starší než ty. Prince, aby pohádka skončila tak, jak má.
„Spi sladce, princezno.“ Po tváři mi steče slza, ale tentokrát si ji musím setřít sám.
Inspirativní obrázek, hrozně se mi líbí a povídku jsem měla v plánu napsat už dlouho...
Ero-Jass

pondělí 16. června 2014

Hmmmm-m

Omlouvám se za přerušení - opět, ale tak nějak jsem zklouzla do deprese. Že moje povídky stojí za houby jsem věděla vždycky... Ale poslední dobou mám pocit, že je to ještě horší, pořád mám myšlenky typu Jak jsem to sakra vůbec mohla napsat?! Navíc mám teď poslední týden ve škole a je docela makačka si u všech učitelů vyjednat ucházející známky :P Asi budu ráda, když nepropadnu... Co se týče rodinných vztahů, tak to taky není zrovna idilka. A navíc se nějak moc poddávám melancholickým vzpomínkám - aneb jak bych chtěla vrátit čas.  Na tenhle popud taky začala vznikat povídka , kterou jsem zatím pracovně nazvala "Strach z doteků", jde to pomalu, ale od srdce... A myslím, že by se to mohlo líbit, je to tak nějak realističtější než moje obvyklé povídky. Možná je to tím, že jsem teď četla Černobílý svět a jeho poračování Monochroní svět do miraelli, je to fakt boží, takže neváhejte a čtěte :D Už se těším na Spektrální...  Tímto jsem asi splnila všechny body ze svého pomyslného seznamu a jdu se šprtat. *utírá si jedinou slzu, která jí skanula po tváři a jemně popotáhne nosem*
Jass

pátek 6. června 2014

Mlžná šermířka

Tenhle obrázek už vám sem chci dát dlouho, ale nesmím předbíhat, to co napíšu, že... Pokud je někdo tak pošetilý a myslí si, že jsem to kreslila já, tak... ne :D O téhle kreslířce, už jsem tu básnila tolikrát, že už bych se opakovala...
Asi všem došlo, že je to Ameyuri Ringo, a že obrázek patří k první kapitole z Kiri... Zobrazuje Ameyuri z doby, kdy se stala jednou z sedmi mlžných šermířů.
Jass

pondělí 2. června 2014

Dcera svého otce



Je tu další kapitola Život si nevybereš. První kapitola  z Kiri, takže: Sláva! Ano, člověk se musí umět sám pochválit. Pokud by to někomu nedošlo (Všem... :D) tak je to o Ameyuri Ringo. Není to nic moc... ale, alespoň něco, ne? :D

Narodila jsem se.
Položil mě do železné kolébky.
A já neplakala
*
Je mi rok.
Hrála jsem si s dřevěným mečem.
Dal mi skutečný.
*
Jsou mi dva.
Uměla jsem chodit.
Donutil mě běhat.
*
Jsou mi tři.
Chci dívčí šaty.
Dostanu drátěnou košili.
*
Jsou mi čtyři. Otec mě odveze daleko od domu.
„Jestli se nedokážeš vrátit, nejsi moje dcera.“
A já se vracím.
*
Je mi pět. Dá mi do rukou slepici.
„Jestli ji nedokážeš zabít, nejsi moje dcera.“
Zlomím jí vaz.
*
Je mi šest. Podá mi luk.
„Jestli netrefíš tamto jablko, nejsi moje dcera.“
Šíp prorazí jádřinec.
*
Je mi sedm. Dostanu meč.
„Poraz ho, jinak nejsi moje dcera.“
Když zakopne, vrazím mu nůž do zad.
*
Je mi osm. Nic.
„Zlom si ruku, ať se naučíš snášet bolest, jinak nejsi moje dcera.“
Dám ji do dveří a bouchnu. Slyším jak se kosti drtí.
*
Je mi devět. Hodí mi sekeru.
„Do večera pokácej dvacet stromů, jinak nejsi moje dcera.“
Domů se vracím se zkrvavenými dlaněmi.
*
Je mi deset.
„Chytni toho zloděje, co nás vykradl, živého.“
Ještě dlouho slyším jeho křik.
*
Je mi jedenáct. Mečem mi usekne vlasy.
„Lpění na kráse je špatné.“
A já mlčím.
*
Je mi dvanáct. Dá mi do ruky pohár.
„Vypij to.“
Trvá mi měsíc, než se zotavím.
*
Je mi třináct. Ukáže na skupinu mužů.
„Přemoz je.“
Krev teče proudem.
*
Je mi čtrnáct.
„Znič co je ti nejdražší.“
A já ho zabíjím.
*
Je mi patnáct. Jsem sama.
Pes bez svého pána.
Možná si nezasloužím být jeho dcera.
*
Je mi šestnáct. Jsem jednou ze sedmi mlžných rytířů.
„Zabij je,“ říká můj pán v masce.
A já poslouchám.
Jass

sobota 31. května 2014

:D

Možná by se hodilo zmínit, co se se mnou na tak dlouho stalo... Stala se škola etc. ani nechtějte vědět... Každopádně mám spoustu věcí v hlavě, ale když to chci dát na papír, prostě to nejde :P Navíc jsou to buď hrozně depresivní kecy, nebo... kraviny (chtěla jsem použít jiný výraz, ale budu slušná...) Mám hroznou chuť psát, ale prostě nemám čas, takže se omlouvám, snad něco přibyde :D
Jass

čtvrtek 22. května 2014

Recenze

Moje názory na nejrůznější literární, filmové etc. počiny. Možná tu někdy bude víc článků než jeden :D
ANIME
I love my little sister

O mně

Články týkající se mé maličkosti... Většinou věcí, co mám ráda a chtěla jsem se o ně s vámi podělit.
Nejlepší Fanfiction
Adrian von Ziegler
Anime
Naruto pairingy

Galerie

Nikdy jsem netvrdila, že jsem dobrý kreslíř, ale baví mě to a chci se zlepšovat, takže... vám dál budu vymívat mozek mými "nádhernými" díly.
Kimimaro
Shikamarova nejtajnější představa
KankuHana (není moje tvorba)
Další mnou kreslené obrázky jsou u této povídky

středa 21. května 2014

Matsuri 2

Tenhle obrázek patří do páru s Matsuri 1. má vyjadřovat, jak si Matsuri myslela, že vypadá... Ne přímo jak se cítila, to je nenakreslitelné, ale apoň takový nástin...

Matsuri 1

Tenhle obrázek se mi líbí... Takhle Matsuri vypadala po tom, co zemřel Kenshin - nemyslím okamžitě, ale když už se tak nějak "vzpamatovala"

Nikdy bych ti neublížil

Ach ano... Tenhle obrázek je kapitola sama o sobě... Abych se vyhla trapnému červenání budu tady básnit o oblíbené části tohoto obrázku a tou je Matsuriina ruka - ta jak v ní svírá tu přikrývku... Takhle dobrou ruku jsem ještě nikdy nenakreslila, taky jsem jí kreslila pěknou dobu... Snažila jsem se mezi imi udělat rozdíl - Matsuri měla vypadat hodně nevině  - spíš jako dítě, zatímco Kenshin měl působit jako vyspělí dospělí... Matsuri se podle mě jakž takž povedla, ale Kenshin... Ach jo

Vášnivý motýl

Tuhle scénu asi poznáváte... (aspoň doufám) Ty postavy vypadají divně, ale to dělají ty svatební šaty. Matsuri stojí na schůdku nebo jakékolijiné vyvášenině jaká by se vám líbila...

Magnolie

Tohle už je starší obrázek, ale docela se k tomu hodí... Takhle nějak asi vypadala část rytiny na Matsurině prstýnku.

Pouštní zahrada

Jo, nepovedl se, ale když už jsem se s ním kreslila a scanovala ho... Kenshin vypadá jako... kretén a Matsuri jako Yota :D... Hrozné, ale... Jo za ten rámeček se omlouvám, už jsem líná ho znovu oddělávat, možná někdy v budoucnu...


úterý 20. května 2014

Vykecávačka

Už jsem vám říkala, že mě tyhle články baví...
V první řadě jsem vám chtěla říct, že sice mám spoustu rozepsaných povídek, ale mám trochu technické problémy s počítačem, takže je to teď trochu... problematické :) Už bych mohla dorazit ten Crossing over, jak vám slibuju už dlouho (jo, proč tomu říkám Crossing over, to je totiž biologický pojem pro to, když máte dvachromzomy a oni si kousek té jedné "nohy" prohodí, mám dojem, že normální lidi říkají těmhle kombinacím jinak, ale.... to jsem prostě já), ale ona je to spíš takové parodie na Harryho Pottera - Aneb Weasley, Sabaku, proč jste tomu psovi přičorovali další hlavu?! Na to že to původně měla být romantika - jak jinak, že? - se to poslední dobou vyvíjí trochu... jinak. Pak mám rozepsanou tu SasuHina Newadultku, ale to budu muset asi celé přepracovat, některé ty scény se mi líbí, jiné jsou... trapné a jiné možná až moc vtipné... (tím myšleno tak trapné, až si budete říkat mám se smát nebo plakat?) no zkrátka hrůza... Pak mám pidimidi kouset NejiHina, toho je tak málo, že si k tomu člověk ani nemůže vytvořit nějak špatný názor... No, a to je tak nějak všechno, chci napsat další kapitolku k Život si nevybereš, ale... znáte to, zas nevím koho psát dřív XD. Navíc mě neskutečně štve, že už má jednu kapitolku s Kumi napsanou, ale ještě jí tam nemůžu dát... Pak jsou tu ty obrázky Matsuri... Ty stačí tak nějak oscenovat, ale přes to jsem to stále neudělala - už jsem je sice jednou scenovala, ale nakonec se to z nějakého mě neznámého důvodu neposlalo - Bože, já jsem geniální! Proč mě už dřív nenapadlo podívat se do Spamu?! *tančí vítězný taneček* Fajn, tak mám aspoň něco, co vám sem můžu dát :D Ale neslibuju, že to bude dneska... Možná vám to sem dám až zítra, docela bych to chtěla upravit v Gimpu a ty programi ve škole jsou docela dobré... I když některé z těch obrázků bych tam radši nevatahovala... no nic.
Jass

sobota 17. května 2014

Rozum a Cit (4)

Našla jsem téměř dopsanou kapitolku, chtěla jsem, aby byla trochu delší, ale... Myslím, že to další se bude víc hodit do další kapitoly. Žhvých scén tu tolik není, no i když... Řeší se tu i osud ostatních postav, takže tak...
 



Yuki už začíná chodit po místnosti, zvládá to překvapivě dobře. Přestávám o ni mít strach, dokáže se o sebe postarat, ale co její budoucnost? Šance, že by se mohla stát, ninjou nejsou vůbec vysoké, a kde by si mohla najít dobrou práci slepá dívka? Tyhle otázky ale odkládám stranou, když ke mně přistoupí, navzdory pozdní hodině, energií překypující Sasuke. Oba se trochu bojíme, jaké bude naše další dítě, Yuki má obrovský talent, ale zároveň handicap, nikdo neví, jestli naše další dítě nebude taky slepé, ale i přes to oba další dítě chceme. Z toho, jak mě miluje, ale žádné obavy necítím, žádné pochybnosti, jsme tu on a já, my. Žijeme přítomností, nemyslíme na budoucnost, stačí mi jen to vědomí, že mě pořád chce, že mu pořád stačím a já chci jeho. Když mu usínám v náručí, jsem přes všechny svoje starosti spokojená, mám pocit, že to nejtěžší už mám za sebou.
*
Yuki už je rok a půl a já jsem znovu těhotná. Je nádherné počasí a já s ní chodím ven, ale neorientuje se tam tak dobře, asi je tam na ní moc vjemů, Ino říká, že záběr místa, které „vidí“ se stále zvětšuje. Na kolenou už má prakticky permanentně náplasti. Ale i přes ty neustálé pády se mnou odmítá chodit jen za ruku, utíká mi, není tak rychlá, ale stejně ji s břichem nedokážu honit. Je rozverná, ráda se směje, nechápu, po kom to má, já vždycky byla stydlivá a ani Sasuke nebyl nikdy příliš otevřený. Dneska s ní jdu na hřiště, už je tam Kurenai se svým synem, jinak tam nikoho neznám. Yuki letí na pískoviště a já jdu popovídat se svojí sensei.
Usměje se na mě, a pak si povídáme o nejrůznějších věcech, o dětech, Sasukem, práci a nevím čem všem ještě. Jak si tak mluvíme, stočím pohled zpátky ke hřišti, Yuki si hraje s Asumarem, stavějí společně hrad z písku. Je neuvěřitelné, jak si automaticky pomáhají, Asumarovi jsou tři a na rozdíl od ostatních dětí, které se Yuki často bojí, se k ní chová úplně normálně. Ne, jako by byla divná, nebo postižená, ale zároveň jí, možná nevědomky, přisouvá bábovičky, které právě potřebuje, tu jí navede ruku, tu zarazí pohyb, kterým by mohla něco srazit, je to neuvěřitelný pohled. Ani si nevšimnu, že už jsem před nějakou dobou přestala vnímat Kurenai. Vypadají, jako by si četli myšlenky, jednou by z nich mohl být dobrý tým, zarazím se, nejsem si jistá, jestli to opravdu je možné.
„Dobře si rozumí, mohli bychom se začít scházet častěji,“ vytrhne mě Kurenai z úvah.
„Hmmm, dobrý nápad,“ brouknu zamyšleně.
*
V náručí už držím další miminko, další holčičku, naši Ishi. Má kraťoulinké černomodré vlásky a hluboké černé oči, po všech stránkách se zdá v pořádku. Yuki, která si do teď klidně hrála u mých nohou, najednou vystřelila jako šipka ke dveřím. Musím se usmát. Je jasné, kdo přišel na návštěvu. Už se stalo zvykem, že Yuki vítá všechny návštěvy, ale jestli vyrazila tahle rychle…
„Ahoj Asumaru, Kurenai.“ Ani se tam nemusím koukat, vím, že to jsou oni. Od toho dne na hřišti se vidíme skoro každý den. Yuki Asumara zbožňuje, a Asu jí má také rád. Když jsou spolu, vím, že se o Yuki nemusím bát, což je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že Asuovi jsou teprve čtyři.
Chvíli si s Kurenai povídáme, ale znova kolem nás proběhne Yuki, vlastně jsem čekala, že přijde víc lidí. Poslední dobou si tu přijdu jako v mateřské poradně, musím se nad tím pousmát. Zbytek návštěvy přišel společně: těhotná Temari s Tatsumaki, která byla skoro stejně stará jako Yuki, Tenten s maličkým Urufuem, těhotná Sakura, která na mě konečně přestala žárlit a vzala si Leeho, a nakonec Ino s Hanabi.
Jsem ráda, že tu jsou, Sasuke už je týden na jakési anbu misi a já už jsem si připadala sama, Yuki, Asu a Tatsumaki okamžitě odběhnou, znají se už dlouho a vědí, že tady s námi by se nudili. „Asu, máš je na povel!“ křičím za nimi ještě.
„A schválně jestli víte, co je u mě nového?“ ozve se jako první Ino.
Všechny zavrtíme hlavami, protože z jejího nadšeného výrazu je naprosto jasné, že nám to chce říct sama, a navíc, opravdu nevím, co by mohla mít na mysli.
„Chouji mě konečně požádal o ruku,“ natáhne ruku dopředu.
„To je skvělé, Ino!“
„Blahopřeju.“
„Takže už se konečně rozhoupal!“
„No, a kdy se to narodí?“ nadhodí Sakura.
„Cože?“ zarazí se Ino.
„No, já jenom, proč by si tě bral, když bys nebyla v tom?“ ptá se nevině Sakura.
Proti mé vůli mě to rozesměje, to jsou celé ony, ani chvíli do sebe nepřestanou rýpat.
„Víš, já taky nikdy nepochopila, proč by si Lee bral někoho s tak vysokým čelem,“ vracela jí to Ino.
„Zmlkni, Ino-prasečino!“
„No tak, uklidněte se.“ Už to začínalo vypadat, že se na sebe vrhnou, tak jsem se pokusila odvést jejich pozornost. „Hanabi, vypadá to, že jsi jediná nezadaná.“
Moje sestra zrudla až za ušima. „No, totiž, to není tak úplně přesné.“
„Ty sis našla kluka?“ vypálila Tenten.
„Je to fešák?“ vyhrkly jednohlasně Ino se Sakurou.
Zdá se, že nebezpečí je zažehnáno.
„Kdo to je?“ začala se dožadovat už i Temari.
Sestřička rudla víc a víc, a to ona nikdy nebyla ten omdlévací typ, jako já, musela být vážně v rozpacích.
„Tak kdo to je?“ pobídla jsem ji jemně.
„Naruto,“ šeptla.
„Takže jdeš po hokagem, jo?“ museli jsme se smát.
„Aspoň už nebude tak osamělý, poslední dobou mi přišel takový…“
„Nenarutovský,“ doplnila mě Ino.
Ještě chvíli jsme si Hanabi dobírali, ale pak se nad ní Kurenai slitovala. „A jak se vlastně mají tví bratři, Temari?“
„Jeden horší než druhý. Gaara chce zřejmě zplesnivět v kanceláři Kazekageho a Kankuro… chce zplesnivět na úplně jiných místech.“
„Takže žádná malá kazekagátka ani Kankurátka se v blízké době neplánují?“ začala vyzvídat Sakura.
„Kazekagátka určitě ne, pokud si teda v kanceláři neschovává nějakou ženskou. A co se Kankura týče, doufá, že je v tomhle opatrný, když už nechce mít žádné závazky.“
Mezitím v Suně
Kancelář Kazekageho
„Matsuri, já vážně potřebuju dopsat tohle hlášení.“ Díval se na drobnou dívku se střapatými hnědými vlasy, které se zřejmě zalíbilo na jeho stole.
„No tak, Gaaro.“ Oddálila od sebe kolena tak, že díky krátké sukni, kterou měla na sobě, dostal lepší výhled, než potřeboval, on se opravdu chtěl soustředit na práci, protože za posledních, kolik? Čtrnáct dnů? Se k ní příliš nedostal, vždycky to skončilo takhle.
To jak vyslovila jeho jméno, jak se na něj koukala. „Musím to dopsat,“ zachraptěl.
„Bude to jenom chvilka.“
„Jako všechny ty dny předtím, viď?“ usmál se na ni, nemělo smysl se bránit, stejně oba dva věděli, jak to skončí.
„Víš, kdybys to prostě udělal, místo, aby ses se mnou nejdřív půl hodiny hádal tak-“
Vstal a chytil ji za zápěstí, tak moc ji miloval, alespoň si myslel, že to je ono. Políbil ji, hodlal jí dát, to co po něm chtěla. Několik hlášení sletělo na zem a jiná se na stole zmačkala, ale co, proč by mu na tom mělo záležet?
„Miluju tě, Gaaro.“
„Já tebe taky.“
V knihovně
„Jak navázat vztah, zajímavé…“ mrmlal si pod fousy Kankuro, zatímco listoval tenkou knížkou.

„Možná bych je měla jet zkontrolovat, už jsem je dva měsíce nenavštívila“ pokračovala v úvahách Temari.
A tak to pokračovalo dál, dalším cílem zájmu se stala Sakura, protože nás všechny zajímalo, co to bude, až to bude? Ta ovšem prohlásila, že se chce nechat překvapit. Pak jsme se rozplývali nad Urufuem a Ishi, pak přišlo na řadu drbání manželů. A tak dále. Pily jsme čaj a jedli sušenky, všechny jsme měly dobrou náladu. Přijde mi to zvláštní, protože takový život jsem si pro sebe nikdy nepředstavovala, a přes to jsem byla šťastná.
*
Yuki už byly skoro čtyři roky, na svůj věk byla vysoká a silná, rozhodla jsem se, že i přes to, že pravděpodobnost, že se stane ninjou, je malá, začnu ji cvičit. Já jsem jí učila taijutsu, v doju, které znala, s tím neměla nejmenší problém, její trefy byly naprosto přesné, měla dobrou paměť a snažila se, lepšího žáka bych si nemohla přát. Ale věděla jsem, že v terénu by to bylo horší. S pomocí Ino se učila určovat čakry, dokázala poznat jak je kdo silný, kolik mu ubere která technika, i jaké má složení čakry, dalo se z toho odvodit, jakou živlovou techniku asi může protivník použít, viděla, otvory, kterými čakra opouštěla tělo a z malých zbytečků dokázala později i určit, které otvory daný člověk nejvíce používá. Byla jsem v šoku, kolik toho dokáže zjistit a použít proti protivníkovi. Byli jí čtyři, ale kdybych s ní měla bojovat, asi bych se měla čeho bát.
Asuovi už bylo šest a měl jít na akademii, z nějakého důvodu se ale rozhodl, že bez Yuki nepůjde, po dlouhém domlouvání jsme se tedy s Kurenai rozhodli, že ještě rok počkáme a příští rok půjdou spolu, i kdyby se Yuki neměla stát ninjou, akademie jí rozhodně neuškodí, a kdo ví? Třeba zvládne udělat maturitu, ale to je daleko.
Ležím v pokoji a koukám se do stropu, Yuki i Ishi už dávno spí v dětském pokoji a já si tu připadám tak sama. Sasuke se měl vrátit už předevčírem, doufám, že se mu nic nestalo.
Trhnu s sebou, slyším sprchu, jak to, že jsem neslyšela jít někoho dovnitř? Musela jsem usnout, je možné, že je zpátky? Asi ano, kdo jiná by se u nás sprchoval? Chvíli zvažuju, že za ním půjdu do sprchy, ale třeba je unavený, počkám radši tady.
Když ke mně vklouzne jeho horké vlhké tělo, zachvěju se, tak dlouho jsem tu byla sama, až moc dlouho. Přitisknu se k němu.
„Ty ještě nespíš?“
„Ne.“ Zlehka ho políbím na rty.
Přitáhne si mě ještě blíž. „Tolik jsi mi chyběla, ani nevíš jak.“ Vjede mi rukama pod košilku.
„Ale vím, taky jsi mi chyběl.“ Převalím se na něj.
„Předpokládám, že dneska se moc nevyspíme,“ zamumlá mi do rtů.
„Předpokládáš správně.“
Jass