Táta za mnou přijede. „Budeš mít důležitý samostatný úkol.“
Něco tady smrdí… „A to?“
„Princezna chce květinovou zahradu.“
No jistě, on tuhle práci nemá rád…“
„Dobrá.“
„Zítra na ní máš čekat, u toho červeného javoru.“
„Jistě, otče.“
Samozřejmě vím, že Yamato není můj genetický otec, ale stará
se o mě, je jako můj otec. Je můj otec.
*
Sedím pod stromem a v tu chvíli si uvědomím, že nevím,
která princezna to chtěla, Hinata-hime, nebo Hanabi-hime. No, teď už mi zbývá
jen čekat…
*
Je to Hanabi-hime, kolem dvou hodin s ní zdvořile
diskutuju, nakonec se shodneme na malém jezírku s vodopádem, obklopeném
vybranými květinami. Nakreslím návrh a do dvou dnů to s ní přijdu zkonzultovat.
Odejde, vyčerpaně se svezu na zem.
„Zvládl jste to s ní dokonale,“ ozve se za mnou
příjemný hlas.
Otočím hlavu, je to Hinata-hime, nikdy jsem ji tak z blízka
neviděl, je nádherná. Rychle vyskočím na nohy. „To nic nebylo, Hinata-hime.“
„Ale bylo, moc dobře vím, jak dokáže být moje sestra vybíravá.“
„Je to princezna, může být vybíravá,“ usměju se.
„Ta zahrada se jí bude líbit, i když vždycky si najde něco,
co bude chtít změnit.“
„Pak to budu muset změnit.“
Nečekal jsem, že princezna bude tak... tak… nevím jak to popsat, neprinceznovská a zároveň
princeznovská. Je zajímavá a tak- Bože, já jsem se zamiloval do princezny, to
není dobré, to vůbec není dobré.
*
Chodí kontrolovat, jak jsem na tom se sestřinou zahradou, v rámci
možností, myslím, že jsme přátelé. Miluju ji, ale vím, že je to nemožné, jsem
nalezenec, nejsem pro ni dost dobrý, ale to neznamená, že jí nemůžu být
nablízku aspoň takhle. Povídáme si o věcech, o kterých jsem nikdy s nikým nemluvil,
říkala mi, že se její otec poslední dobou chová divně, jako by něco chystal,
trochu se bojí. Tak jí vyprávím o svém snu, stát se nejlepším a nejžádanějším
zahradníkem v zemi Ohně.
*
Jak jí něco takového mohl udělat, nechápu to, vždyť je to
její otec! Odjede, už ji neuvidím, možná nikdy, slibuju jí, že si budeme psát,
víc mi z ní nezbyde.
Jass
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!