Někdo si tu přál SasuHina a protože ho mám ráda, rozhodla jsem se něco sesmolit a protože deviantart mě vždycky podpoří procházela jsem obrázky, které jsem si dala mezi oblíbené. Takže to tu máme, povídek mám rozpracovaných nespočet jen je dokončit, takže trpělivost, vím, že jsem teď měla dlouhou pauzu a pokusím, se toho přidat co nejvíc než odjedu na tábor, bohužel ke své smůle nemám tak úplně volno, takže neslibuju zázraky.
Orochimaru je tvrdý pán. „Získej si důvěru dědičky rodu
Hyuuga, sveď ji, pošpiň ji a pak ji přiveď sem ke mně. S její pomocí se
dostanu Hiashimu pod kůži. Se sílou Hyuugů dokážu mnohé.“
Jeho slova mi stále znějí v hlavě. Do teď vidím jeho
šílený úsměv, vím, co ti chce udělat, princezno. Tvoji důvěru už jsem získal,
dávno. A teď tě špiním. Sněhově bílá pleť rudne pod mými doteky. Tisknu tě
příliš pevně, ale já už nemůžu, nemám tu něhu co ty. Černá holubice pod mými
prsty. Slastně přivíráš oči, pootevřené rty, ze kterých vychází mé jméno. Teď
svého rozhodnutí nelituješ, ale co za chvíli? Sladká nevinná princezno. Tvoje
tiché dojemné steny, jako by ses bála sama sebe, svých reakcí. A já jen znovu
vstoupím a ty znovu zasténáš.
Proč jsi předtím řekla ano, princezno? Seděli jsme vedle
sebe. Rukou jsem ti pohladil nahou nohu. Moje ruka zůstala na tvém koleni. Pod
yukatou. Zeptal jsem se; chceš mě, princezno? Proč jsi neodmítla? Odvedlas mě
za ruku do své komnaty. Shodila jsi yukatu a stála přede mnou jen v krátké
bílé košilce. Šokovaně jsem stál, jako mramorová socha. Tvoje ruce se mě jemně
dotýkaly a já před tebou stál nahý. Chytila jsi mě za ruce, ty tvoje se v mých
snadno ztratily. Hedvábí oproti mozolům. Sedla sis na postel přede mně a jemně
mě pohladila a znovu. Jen jsem se díval, neschopen pohybu. Tvrdnul jsem a tys
mě tam políbila. Copak tohle se učí princezny? Vzalas mě do svých horkých úst a
já tě chvíli nechal. Proč se tak snažíš? Strčil jsem tě do prsou. Spadla jsi na
postel a roztáhla jsi nohy. Proč jsi vůbec neváhala, princezno? Proč ses
nelekla? Proč si neutekla? Proč tvoje laní oči nezalili slzy?
Nechalas mě si na tebe lehnout. Rozvázat ti šněrování
košile. Odhalit další tvoji část. Líbal jsem tě na tvoji bledou pleť a ona
postupně červenala. Rudla. Strhnul jsem z tebe košili a ty jsi pode mnou
ležela oblečená jen ve svém ruměnci. Teď už bylo pozdě na to říct dost,
princezno. Rukou jsi mě nejistě pohladila po tváři. Tak něžně. Zastavila ses u
koutku mých úst a já tě krátce kousl do prstu. Jen ses usmála. Proč se mě
nebojíš? A já do tebe poprvé vstoupil. Bez varování. Bez přípravy. Cítil jsem,
jak jsem tě protrhl. Pošpinil. A ty jsi mě očišťovala.
Modravé provazce tvých vlasů mi utíkají mezi prsty.
Protékají jako voda. Jako krev. Levandulovýma očima se zaklesneš do těch mých.
Leknu se toho, co v nich vidím. Ten cit. Ty mě miluješ? Jak by mě mohl někdo
milovat? Cítím, jak mi po tváři stéká slza. Než ji stihnu setřít, slíbáš ji
svými malými rtíky. Políbíš mě, tak sladce, jemně, opatrně. Hladíš mé
rozpraskané rty svými hladkými. Utišuješ. Nebo prosíš. Já na tvou něžnost
odpovím hrubým odtržením tvých rtů od sebe. Zajíkneš se, když tě znásilňuju
svým jazykem. A přesto zvlhneš ještě víc. Vnořím se hlouběji do tebe. Jazykem
ti v krku dusím steny.
Tvoje kůže se propaluje do mojí, cítím každý tvůj dotek. Každý
tvůj nádech. Naše těla, která do sebe zapadají. Tvoje ňadra, větší než by na
tvůj věk měla být, se vzdouvají proti mně. Tvoje měkkost proti mé tvrdosti. Tvá
ňadra s růžovými vrcholky proti mým svalům a šlachám. Pevně ti svírám
boky. Třeme se o sebe. Vrcholky ti tvrdnou, jako poupátka. Kdy vykveteš? Sténáš
mi do jazyka. Jsi ještě holčička. A já se do tebe pohřbívám.
Působíš tak křehce a já jsem ten, kdo tě rozbíjí. Kdy praskneš?
Štíhlé prsty, kterými svíráš má ramena. Jemné ruce princezny. Bledé nohy
obtočené kolem mých zad. Jsou tak hubené. Co jíš, princezno? Tiskneš mě do
sebe, pečetíš svůj osud. Zaklesnuté kotníky, paty zabořené do mých zad. Co
vlastně chceš, princezno, proč tak tlačíš? Proč chceš být znesvěcená? Tvrdě do tebe
přirážím. A ty mě koušeš do rtu. Jen se nestyď a zasténej, princezno.
Hořící hedvábí tvého těla. Spaluješ mě, princezno. Hoříš. A
já hořím taky. Vůně a chuť tvojí kůže. Jsi pode mnou tak maličká, ale chutnáš
jako žena. Kuličky potu se ti koulejí po těle. Odshora dolů, gravitace funguje.
Kuličky vonící po santalu. A po tobě. Tvoje vůně mi zahlcuje nos. Ruce i jazyk
klouzají po tvém zpoceném těle. Můj penis klouzá ve tvém zvlhlém těle. Vykleneš
se, odtrhneš naše rty. Tvůj sten se rozlehne komnatou. Proč mě tak chceš,
princezno? Snad mě nemiluješ?
Zvrátíš hlavu dozadu. Ladná křivka tvého krku. Labuť. Sevřeš
mě pevněji, cítím půlměsíčky tvých nehtů. Proč mě nechceš pustit, princezno?
Vykřikneš. Vidím uvolnění v tvém obličeji. Mír. Tvůj jemný úsměv na rudých
rtech. Máš rty jako jahody. Tohle nesmí být láska. A pak už padám. Moje vědomí
se točí. Proudím do tebe. Do tvého těsného lůna. Hořícího nitra. Stanu se
součástí tebe, ale já se tohle nezasloužím, princezno.
Obejmu tě a přetáhnu přes nás deku. Chci tě zakrýt před
světem, princezno. Cítím, jak v mém objetí usínáš. Tvoje mělké vzdechy.
Tvé objetí trochu povolí. Teď by měl přijít ten čas, kdy tě unesu. Nesmím tě
milovat. Už tvrdě spíš. Proč se usmíváš ze spaní, princezno? Co se ti zdá? Proč
tvoje vlasy rozprostřené po polštáři vypadají jako oceán? Proč to musíš být ty
a ne nějaká jiná?
Odhrnu měkkou deku. Vstanu z vyhřáté postele. Tvého
vřelého objetí. Jen se na tebe dívám. Křehké ptáčátko. Chci tě chránit. Poodejdu
a obléknu se. Opatrně tě obleču do yukaty, jsi jako panenka. Zvednu tě do
náruče, jen se ke mně přitulíš. Proč jsi tak důvěřivá, princezno? Tím dotykem
se mi to všechno vrací, tvoje oči upřené do mých, moje ruka vpletená do tvých vlasů
barvy moře. Tohle ti nemůžu udělat. Tohle nepůjde, princezno. Položím tě zpět
do postele, pečlivě přikryju dekou. Odejdu, se mnou bys nebyla v bezpečí,
Orochimaru si mě najde. Pravděpodobně i zabije. Musím tě opustit a tak
odcházím. Ve dveřích se otočím. Proč šmátráš vedle sebe? Proč mě hledáš,
princezno? Měla by sis najít prince, ne shinobiho, který je o deset let starší
než ty. Prince, aby pohádka skončila tak, jak má.
„Spi sladce, princezno.“ Po tváři mi steče slza, ale
tentokrát si ji musím setřít sám.
Inspirativní obrázek, hrozně se mi líbí a povídku jsem měla v plánu napsat už dlouho...
Inspirativní obrázek, hrozně se mi líbí a povídku jsem měla v plánu napsat už dlouho...
Ero-Jass
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!